Řízení leteckého provozu přes GPS lze zmást, mohlo by to způsobit chaos
Řízení leteckého provozu, kdy se letadla sledují pomocí systému GPS, není ochráněno před kybernetickými útoky, uvedl web Newscientist s odvoláním na experty amerického letectva USA. Popsal i možný průběh takového útoku, kdy se stroj pokouší vyhnout fiktivnímu letadlu a přechází do střemhlavého letu. I když se ho podaří vybrat a nenarazí do jiného stroje, ve vzduchu vzniká totální chaos.
O nebezpečí informovali experti amerického letectva USAF. Při kontrole letového provozu se stále více využívá systému GPS a pohyb letadel se sleduje pomocí systému ADS-B (Automatic Dependent Surveillance-Broadcast). Mezi zeměmi, kde se tento systém provozuje, jsou kromě USA také Austrálie, Kanada, Čína, Švédsko či Spojené arabské emiráty.
Běžné pozemní radary mají relativně malý dosah, který neumožňuje sledovat letadla nad mořem a těžko se na něm také odhaduje jejich rychlost. Navíc ztrácí na přesnosti při větším počtu letadel ve vzduchu. I tak jsou ale civilní pozemní radary nákladné, i když mají daleko k výkonu špičkových vojenských radarů.
Proto se začal využívat systém GPS. Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) automatický systém sledování strojů ADS–B schválila k provozu v roce 2002 a od té doby se celosvětově rozšířil, protože umožňuje lépe evidovat, kde je letadlo a jak rychle se pohybuje.
Letadlo neustále vysílá v rámci systému svoji identitu, pozici, rychlost a výšku. Problémem je, že nepoužívá kódování, vysílání je otevřené, používá 112bitové řetězce nešifrovaných dat. Celé zařízení je totiž velmi jednoduché a levné, což je taky důvod, proč se tak rozšířilo.
Nechráněný systém
Jak ale zjistili experti USAF z armádního technologického institutu na ohijské základně Wright Patterson, celý systém se dá snadno napadnout. Buď jej zahltit množstvím signálů, takže zkolabuje, nebo podniknout sofistikovanější útok popsaný v úvodu.
Experti uvedli, že systém je tak špatně chráněný, že „pokud by byl napadený nepřáteli, mohlo by to mít tragické následky zahrnující zmatek, uzemnění letadel nebo dokonce jejich srážky“.
Jednou z nejsnazších možností útoku je zmást pozemní přijímač tím, že se poblíž něj umístí vysílač. Náročnější by pak bylo vytvořit stopy neexistujících strojů - jak v pozemní stanici, tak na obrazovkách v kabinách ostatních letadel.
Americký Federální úřad pro letectví (FAA), který systém schválil s tím, že by měl být plně operační do roku 2020, přitom tvrdí, že testy z roku 2009 ukázaly, že riziko není větší než u stávajících systémů s radary. USAF nyní požaduje po FAA sdělit, za jakých podmínek byly testy provedeny.
www.novinky.cz